Hra na městské zastupitele

V rámci své praxe na pozici pedagožky volného času vyučuji děti na škole v přírodě mimo jiné program týkající se role hmyzu v ekosystému. Jedna z aktivit, kterou s dětmi hrajeme, souvisí s procesem rozhodování o zásadních celospolečenských otázkách. 

Pravidla hry jsou poměrně jednoduchá, děti se v rámci 90 minutového bloku vžijí do rolí vědců, lobbistů, obyčejných občanů či členů městské rady, přičemž hlavním cílem je rozhodnout na základě samostatného „výzkumu“ (článků z veřejně dostupných internetových i knižních zdrojů) o výstavbě obří haly ve městě. Tematicky to máme zasazené do ochrany nebo naopak likvidace mnoha druhů hmyzu. 

Důvodem proč píši tento článek, je situace, které se odehrála v jednom z třídních kolektivů. Situace, u které se samozřejmě mohlo jednat o náhodu, ale v momentě kdy v politice a na důležitých veřejných místech chybí tolik žen, považuji za důležité o ní napsat. Jsem si vědoma, že s ohledem na novodobou genderovou diskusi může tento článek působit kontroverzně a budu ráda, pokud rozvíří jakoukoli diskusi, protože jen díky společné respektující diskusi a sdílení názorů se může naše společnost posunout kupředu a já si myslím, že s ohledem na změny klimatu, brutální masakrování zvířat a drancování přírody a planety za účelem dosahování zisku je nutné posunout se fakt rychle. 

Hra začíná obvykle tím, že shrnu, co děti čeká, jaký je náš cíl a stručně popíšu jednotlivé bloky, kterými děti postupně projdou. Následně se děti rozhodnou zda chtějí být na straně lobbistů, kteří se pokusí prosadit výstavbu haly, nebo zda chtějí zjišťovat ekologické argumenty, které mají zajistit ochranu zvířat a tím se pokusit prosadit zákaz výstavby. V závěrečné části děti vystupují z rolí a stávají se řádovými občany, kteří na základě zjištění hlasují pro nebo proti výstavbě haly. 

Většinou je rozdělení rychlé, extrovertnější jedinci nepovažují za zábavu chránit hmyz a horlivě usilují o to, aby mohli být na straně boháčů, co staví továrny. Introvertnější žáci rádi souhlasí s rolí ochránců nejen bezobratlých živočichů a síly jsou často velice vyrovnané, extrovertní žáci se téměř pokaždé těší na závěrečný souboj a zapáleně zjišťují odborné argumenty i ve složitějších textech. Při rozdělování rolí je patrný ještě jeden jev a to, že na straně ochrany hmyzu a proti výstavbě haly se většinou vyskytne více dívek. Samozřejmě to nepovažuji za žádný výzkum, ale objektivní pozorování kolektivů, které se této aktivity zúčastnily to je. 

Dnes tomu bylo přesně naopak. Jedna z dívek se přihlásila, že chce být pro výstavbu haly a ostatní dívky, jelikož chtěly být společně v týmu proti klukům, souhlasily s tím, že budou hledat argumenty proč hmyz zlikvidovat stavbou haly. Argumenty, které prezentovaly, se nijak významně nelišily od ostatních skupin a argumentační výbava obou skupin byla vyrovnaná. 

Před každým závěrečným hlasováním vždy naprosto důsledně zdůrazňuji, že nyní děti vystupují z rolí, stávají se řádovými občany a jejich jediné informace jsou ty, které právě odprezentuji. Následně přečtu z tabule zaznamenané argumenty obou skupin (slouží zároveň k upevnění znalostí ohledně role hmyzu v ekosystému) a následně rozdávám hlasovací lístky. Znovu zdůrazňuji, že mají hlasovat na základě předložených argumentů, nikoli na základě předchozí práce a členství v těchto skupinách. Hlasování je záměrně anonymní aby nikdo nemohl poznat kdo „zradil“ svou skupinu.

Od své předchozí role se ve většina skupin nikdy nedokáže oprostit a tak prozatím vždy rozhodovaly hlasy pedagogického dozoru a můj. Děti téměř vždy hlasují pro rozhodnutí, které v předchozí části samy obhajovaly. 

Až na dnešek. 

Na stole leželo přesně 12 hlasovacích lístků. A v přesně 12 ti z nich, bylo velkým písmem napsané jednohlasné NE!

Skupina dívek, která měla za úkol obhájit výstavbu haly nejen, že uznala, že skupina proti výstavbě měla o něco málo silnější argumenty, ale ony se jednohlasně a přesto každá za sebe shodly na tom, že výstavba prostě není dobrý nápad. Dokázaly přesně podle pokynů vystoupit z role, přestat soutěžit, prát se o svou pravdu a rozhodly se naprosto opačně proti tomu, oč téměř 90 minut předtím usilovaly. Nebraly to jako prohru, radovaly se, že město zůstane čisté… 

Nevím, zda a případně ani jaký z toho plyne závěr, ale jednoznačně mě to utvrdilo v tom, že bych si přála mít víc takových lidí ve vedení měst, obcí i států…